Z rozhodnutí ÚOHS: Zadavatel nemusí vyhovět námitkám dodavatele, pokud není schopný splnit důvodně požadované technické parametry

OTIDEA slaví úspěch před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Zatím nepravomocně, ale i tak je to hezké vítězství a dobrá zpráva pro zadavatele. 

Spolu s kolegyněmi Luckou Moravčíkovou a Katkou Koláčkovou slavíme úspěch před úřadem. Že zakázka na nákup nemocničních lůžek nebude jednoduchá, bylo jasné už před podáním nabídek. Jeden z dodavatelů nás zahltil stovkou dotazů na technické parametry a hledal, jak zadávací řízení sabotovat. Když jsme těsně před koncem lhůty pro podání nabídek dostali námitky, nebylo to žádné překvapení. Rozhodli jsme se ale na svých požadavcích trvat a celá věc přistála v Brně na ÚOHS. Ten nám dal v prvním stupni za pravdu. 

Dodavatel mimo jiné zpochybňoval u podobných zakázek zcela běžný požadavek na plastové bočnice lůžek, které představují pro zadavatele lepší řešení, než méně vhodné bočnice z kovu. Dodavatel tvrdil, že uvedený požadavek je diskriminační a ukazuje na jednoho dodavatele. Jelikož jsme měli k dispozici průzkum trhu, který toto tvrzení vyvracel, rozhodli jsme se bojovat. 

Úřad v rozhodnutí přímo uvádí obecné konstatování:

154. Omezení okruhu dodavatelů pro účely uzavření smlouvy a s tím související výběr vhodného dodavatele k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, je jedním z důsledků samotného zadávacího řízení. Uvedené omezení se děje prostřednictvím nastavení parametrů předmětu plnění a příp. nastavením požadavků na kvalifikaci, stanovením technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky apod.; samotný výběr pak prostřednictvím hodnocení na základě předem stanovených kritérií hodnocení. Všechny parametry, které vedou k této „selekci“ musí být nastaveny takovým způsobem, aby nedocházelo k omezování hospodářské soutěže v rozporu se zákonem. Tomu mají zabránit právě zásady uvedené v § 6 zákona, tedy zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

155. Úřad upozorňuje, že zásadu zákazu diskriminace nelze zaměňovat s prostou neschopností konkrétního dodavatele splnit zadávací podmínky, resp. realizovat předmět plnění veřejné zakázky v požadované kvalitě či rozsahu. Je třeba si uvědomit samotný smysl stanovení zadávacích podmínek, které jsou svým způsobem vždy k některým subjektům „diskriminační“, což vychází z jejich samotného účelu. Pokud by totiž zadavatel nebyl oprávněn stanovit zadávací podmínky, zjevně by nebyl schopen dosáhnout ani cíle samotného zadávání, tedy realizace požadovaného předmětu plnění, v určité kvalitě, rozsahu a časovém horizontu. Jak uvedl Úřad již výše, omezení okruhu dodavatelů je důsledkem samotného procesu zadávání.

156. Ve vztahu k procesu zadávání veřejných zakázek lze konstatovat, že v zadávacím řízení lze ve své podstatě každou zadávací podmínku či požadavek zadavatele považovat za do určité míry limitující a omezující, nicméně takto je konstruován celý zákon o zadávání veřejných zakázek a určitá míra omezení volnosti, jak pro zadavatele, tak dodavatele, je zákonem předvídaná a povolená. Zadavatel v případě, že klade na dodavatele (účastníky) určitá omezení – požadavky na dodávané plnění, je vázán jednotlivými zákonnými ustanoveními, stejně tak pak je povinen reflektovat ve vztahu ke všem jeho úkonům, tedy i nastavení zadávacích podmínek, ustanovení § 6 zákona, v němž jsou vyjádřeny základní zásady zadávacího řízení. Zadavatel je tedy povinen dodržovat při formulaci technických podmínek zásadu nediskriminace a přiměřenosti a současně platí, že nesmí bezdůvodně zvýhodnit či znevýhodnit některé dodavatele. Uvedené však neznamená, že je zadavatelům upírána možnost stanovit technické podmínky podle svých potřeb. Technická specifikace musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele.

157. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona přitom platí, že zadávací podmínky nesmí být zadavatelem stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Lze přitom dovozovat, že zadávací podmínky mohou za konkrétních okolností ve svém důsledku vytvářet jistou nerovnováhu mezi dodavateli, čili mohou do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení (a to především zásadu zákazu diskriminace), avšak výlučně za předpokladu, že pro to existuje objektivní důvod na straně zadavatele (ve svém důsledku se pak tedy ani nejedná o porušení zásady zákazu diskriminace). Jinak řečeno, zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, tj. tato výhoda musí být odůvodněna, resp. vycházet z konkrétních logických úvah zadavatele a musí pro ni existovat objektivní příčiny. Pokud tomu tak bude, nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek zadavatelem.

Musíme říct, že tyto závěry úřadu se nám čtou dobře. Tak doufáme, že i případné odvolání dopadne dobře.