Skoro by se chtělo říct, že bankovní záruky jsou jednoznačně vyřešená věc. Ale vůbec ne. V poslední době jsem se setkal hned se dvěma problémy, které tento institut nese. Jeden u dodavatele, jeden u zadavatele.
První a neustále se vracející chyba dodavatelů je vkládání elektronické bankovní záruky do nabídky v kopii. Pokud se ptáte, jak se to může stát, stane se to tak, že osoba, která nabídku podává, si ji nejprve připraví v listinné podobě (jako by se podávala nabídka listinná) a potom ji naskenuje. I s vytisknutou bankovní zárukou. Jestli jsou na vině hloupé požadavky zadavatele, nebo zkostnatělost dodavatele, je jedno. Děje se to více, než si myslíte.
Zákonná úprava jistoty v § 41 ZZVZ bohužel nedržela krok s elektronickou dobou, proto nám ustanovení § 41 odst. 4 písm. b) ZZVZ říká, že účastník zadávacího řízení prokáže v nabídce poskytnutí jistoty předložením originálu záruční listiny obsahující závazek vyplatit zadavateli za podmínek stanovených v odstavci 8 jistotu, jde-li o bankovní záruku. Bez ohledu na skutečnost, že u elektronické bankovní záruky již není originál dokumenty (i v elektronické formě v podstatě nazvaný jako listina) tolik důležitý, jako tomu bylo v případě vystavení bankovní záruky formou papírové listiny, nemá dle mého názoru zadavatel jinou možnost, než dodavatele v tomto případě vyloučit. Je to hloupé, ale je to tak. Navíc v kontextu toho, že dodavateli v podstatě nic nebrání, aby dokument v originální podobě do nabídky předložil. Paradoxně se naopak musí snažit, aby tomu tak nebylo.
Podobné hloupé důsledky by se daly jednoduše odstranit novelizací ustanovení o bankovní záruce tak, aby právní úprava odpovídala realitě elektronicky vystavených bankovních záruk. Doufejme, že této příležitosti zákonodárce využije v připravované novele.
Druhý problém s bankovní zárukou je na straně zadavatelů. Občas se setkávám se snahou zadavatelů omezovat a regulovat možnosti poskytnutí jistoty, například proto, že se jim určitá forma nelíbí. Tyto snahy můžeme obecně shrnout jako protiprávní, dodavatelé mají tři možnosti, jak jistotu složit a mohou využít libovolnou z nich.
Dalším stupněm těchto snah je pokus o regulaci způsobu poskytnutí jistoty konkrétní formou. Čas od času je možné u bankovní záruky nalézt podmínky, aby poskytující banka měla sídlo v ČR a další podmínky - zadavatelé zde argumentují, že je vede legitimní zájem na tom, aby se bankovní záruka řídila českým právním řádem.
Tento velmi kontroverzní požadavek před časem přezkoumal ÚOHS a jak se čekalo, nepovažuje ho za souladný se zákonem, což potvrdil i předseda v řízení o rozkladu. Dle úřadu jde o neoprávněnou diskriminaci zadavatel nemůže takto omezovat dodavatele v tom, u kterého bankovního subjektu budou sjednávat svoje bankovní záruky
Celé rozhodnutí předsedy naleznete zde: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-16605.html, relevantní odstavce jsou 65. - 74.
Rozhodnutí prvního stupně nelezete zde: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-16604.html, relevantní odstavce jsou 200. - 217.
Dodavatelé - nevymýšlejte s BZ nic složitého. Jak ji dostanete od banky, tak ji dejte do nabídky.
Zadavatelé - nevymýšlejte s BZ nic složitého. Jak je to v zákoně, tak to umožněte dodavatelům.
Komentáře
Okomentovat
Děkujeme za Váš komentář, čeká na schválení.