Přeskočit na hlavní obsah

Trable s bankovní zárukou

Skoro by se chtělo říct, že bankovní záruky jsou jednoznačně vyřešená věc. Ale vůbec ne. V poslední době jsem se setkal hned se dvěma problémy, které tento institut nese. Jeden u dodavatele, jeden u zadavatele.

První a neustále se vracející chyba dodavatelů je vkládání elektronické bankovní záruky do nabídky v kopii. Pokud se ptáte, jak se to může stát, stane se to tak, že osoba, která nabídku podává, si ji nejprve připraví v listinné podobě (jako by se podávala nabídka listinná) a potom ji naskenuje. I s vytisknutou bankovní zárukou. Jestli jsou na vině hloupé požadavky zadavatele, nebo zkostnatělost dodavatele, je jedno. Děje se to více, než si myslíte.

Zákonná úprava jistoty v § 41 ZZVZ bohužel nedržela krok s elektronickou dobou, proto nám ustanovení § 41 odst. 4 písm. b) ZZVZ říká, že účastník zadávacího řízení prokáže v nabídce poskytnutí jistoty předložením originálu záruční listiny obsahující závazek vyplatit zadavateli za podmínek stanovených v odstavci 8 jistotu, jde-li o bankovní záruku. Bez ohledu na skutečnost, že u elektronické bankovní záruky již není originál dokumenty (i v elektronické formě v podstatě nazvaný jako listina) tolik důležitý, jako tomu bylo v případě vystavení bankovní záruky formou papírové listiny, nemá dle mého názoru zadavatel jinou možnost, než dodavatele v tomto případě vyloučit. Je to hloupé, ale je to tak. Navíc v kontextu toho, že dodavateli v podstatě nic nebrání, aby dokument v originální podobě do nabídky předložil. Paradoxně se naopak musí snažit, aby tomu tak nebylo.

Podobné hloupé důsledky by se daly jednoduše odstranit novelizací ustanovení o bankovní záruce tak, aby právní úprava odpovídala realitě elektronicky vystavených bankovních záruk. Doufejme, že této příležitosti zákonodárce využije v připravované novele.

Druhý problém s bankovní zárukou je na straně zadavatelů. Občas se setkávám se snahou zadavatelů omezovat a regulovat možnosti poskytnutí jistoty, například proto, že se jim určitá forma nelíbí. Tyto snahy můžeme obecně shrnout jako protiprávní, dodavatelé mají tři možnosti, jak jistotu složit a mohou využít libovolnou z nich.

Dalším stupněm těchto snah je pokus o regulaci způsobu poskytnutí jistoty konkrétní formou. Čas od času je možné u bankovní záruky nalézt podmínky, aby poskytující banka měla sídlo v ČR a další podmínky - zadavatelé zde argumentují, že je vede legitimní zájem na tom, aby se bankovní záruka řídila českým právním řádem.

Tento velmi kontroverzní požadavek před časem přezkoumal ÚOHS a jak se čekalo, nepovažuje ho za souladný se zákonem, což potvrdil i předseda v řízení o rozkladu. Dle úřadu jde o neoprávněnou diskriminaci zadavatel nemůže takto omezovat dodavatele v tom, u kterého bankovního subjektu budou sjednávat svoje bankovní záruky

Celé rozhodnutí předsedy naleznete zde: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-16605.html, relevantní odstavce jsou 65. - 74.

Rozhodnutí prvního stupně nelezete zde: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-16604.html, relevantní odstavce jsou 200. - 217.

Dodavatelé - nevymýšlejte s BZ nic složitého. Jak ji dostanete od banky, tak ji dejte do nabídky.
Zadavatelé - nevymýšlejte s BZ nic složitého. Jak je to v zákoně, tak to umožněte dodavatelům.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ÚOHS prohrál další velkou bitvu před krajským soudem

Konec dubna nebyl pro ÚOHS vůbec veselým obdobím. Zatím co se celá země probouzela z nouzových opatření, úřad prohrál další z velkých právních bitev před Krajským soudem v Brně. Soud totiž zrušil rozhodnutí úřadu, kterým byla zadavateli udělena pokuta za nedoručení dokumentace o zadávacím řízení v originální podobě. Pod stůl tak padá celá koncepce a konstantní rozhodovací praxe úřadu k doručování dokumentace o zadávacím řízení a po fiasku s podpisy rozkladů je to další velká prohra ÚOHS ve vztahu k právní úpravě procesních pravidel řízení. Co se stalo? A proč se to stalo? Pojďme se na celou věc podívat.  Jak to v právu veřejných zakázek bývá, vše začalo novým zákonem. Ten přišel s velkou koncepční změnou procesních pravidel řízení před ÚOHS. Za účelem zrychlení celého přezkumu zavedl velmi přísnou koncentraci řízení – tedy navrhovatel musel v návrhu předložit všechny důkazy a uvést všechna tvrzení a zadavatel musel v krátké lhůtě zaslat celou dokumentaci. Jednoduché a srozumitelné

Metodika MMR k VZMR - chytrý pomocník a ukázka spolupráce s nevládkami

Jak jsem slíbil, v následujících několika příspěvcích budu upozorňovat na zajímavé novinky, které vám možná unikly, ačkoliv by neměly. A první takovou věcí je aktualizovaná metodika MMR k zadávání veřejných zakázek malého rozsahu.  Metodiku najdete zde:  http://www.portal-vz.cz/cs/Jak-na-zadavani-verejnych-zakazek/Metodiky-stanoviska/Metodiky-k-zakonu-c-134-2016-Sb-,-o-zadavani-verejnych-zakazek/Metodiky-specialni-k-zadavacim-rizenim/Metodiky-obecne   Tentokrát se na MMR rozhodli, že k aktualizaci metodiky přizvou i nevládní protikorupční organizace, pro které je právě oblast zakázek mimo režim zákona podstatným tématem. Na aktualizaci se podílely organizace  Econlab z.s. a Oživení o.s., které do finálního textu promítly svou nejlepší praxi. A za tento krok palec nahoru, metodika je jeden z nejlepších dokumentů, jaký pro zakázkáře z dílny MMR vyšel.  Metodika reguluje podstatné parametry zadávání zakázek malého rozsahu, aniž by byla pro zadavatele svazující a kladla na něj

Konverze a zahraniční dokumenty: Jak se na poště nezbláznit

Pokud jste již někdy pokoušeli provést autorizovanou konverzi u dokumentů zahraničního dodavatele - gratuluji - vítejte do klubu zoufalců. Já se této kratochvíli právě věnuji a tento blog je tedy formou terapie.  ilustrační obrázek - já po návštěvě pošty Na všech školeních i u klientů pořád říkám, že elektronizace ve veřejných zakázkách funguje velmi dobře. S jednou jedinou výjimkou - pokud máte vybraného dodavatele ze zahraniční. V poslední fázi zadávacího řízení - tedy dokládání originálů dokladů ke kvalifikaci před podpisem smlouvy - nastávají nepříjemné komplikace. Pojďme se na ně podívat blíže.  Prvním problémem je samotná elektronická komunikace. Předpokládá totiž, že dodavatel je schopen dokumenty pořídit ve formě elektronického originálu, nebo je autorizovaně konvertovat. Ani jedna z forem není v zahraničí běžná. Některé dokumenty elektronicky jsou (často výpisy z obchodního rejstříku, například v Německu, nebo ve Španělsku), ale bývá problém, že jejich podoba není stejná, jako